Úvodní strana›Route 66 ›Oklahoma

Nejstarší část Route 66 je v Oklahomě

V Oklahomě naleznete nejstarší část Route 66. Pochází z roku 1922, tedy je o 4 roky starší než Mother Road - Route 66. Je to jenom jakási "polní" cesta mezi městem Miami, OK a Afton, OK. Je jenom jednoproudá s místama, kde je možnost se vyhnout, tzv. "odpočívadla". Je to skutečný zážitek jet po tomto úseku. Před Vámi dlouhá jednoproudá rozpraskaná asfaltka a za Váma se víří prach od kol...

Mother Road - Route 66 v Oklahomě je dlouhá 386 mil, čímž se stává nejdelším úsekem ze všech na Mother Road - Route 66.

Na začátek malé upozornění: „V Americe jsem se na silnici cítil velmi bezpečně. Má to dva důvody. Amíci jsou velmi disciplinovaní a striktně se řídí pravidly silničního provozu. Druhým důvodem je dohled výkonné složky, tedy policie. Na druhou stranu Amíci nejsou moc dobrý řidiči, což má původ právě v důvodech, které jsem zmínil výše. Důsledek toho pocítíte vždy, když se přihodí něco nepředvídatelného. Amíci neumí předvídat a také to nedělají. Jen s otevřenou kušnou zírají dopředu a vůbec je nenapadne improvizovat s cílem zmírnit či odvrátit hrozící nebezpečí. Uvedu příklad. Ještě v St. Luois, MO jsem byl večer v baru. Když jsem se z baru vracel tak chcalo jako svině. Na pětiproudých ulicích v jednom směru nikdo nikde. Jak jsem psal dříve o nebezpečí na Amerických silnicích ve spojitosti s olejem tak i mě se stala jedna malá nehoda. Po příjezdu ke křižovatce, kde jsem bez potíží zastavil, padla zelená. Rozjel jsem se a protože jsem byl v odbočovacím pruhu trochu jsem si nadejel do křižovatky. Jakmile jsem však vzal za přední brzdu, což jsem fakt neměl dělat, tak mi přední kolo uklouzlo a už jsem nedokázal tu těžkou potvoru udržet ve vzpřímené poloze. Takže jsem skončil i s mašinou na zemi. Naštěstí skoro v nulový rychlosti. Koukám proti mě se řítí velkej Pick-Up v protisměru. Jen tak tak jsem stačil uskočit za motorku a ta kráva Americká s otevřenou držkou moto minula snad o 5 cm. Volantu se ani nedotkla jen čuměla z okýnka. Prostě jela ve svým pruhu. Bylo jedno, že skutečně nikde nikdo nebyl. To je typický obrázek z Amerických silnic. Pocit bezpečí vyplývá zejména z faktu, že všichni jedou stejně rychle, nikdo nepředjíždí a nikdo nedělá nepředložonosti. Jenom "kuní ksicht"... Osobáky jedou 80 až 85 mil v hodině. Trucky jedou 70 až 75 mil v hodině. Nikdo ani hovno nad. To znamená, že je velmi jednoduché předjímat sled událostí a ve finále je doprava velmi plynulá, rychlá a bezpečná.".

Nejdelší část Mother Road - Route 66 v Oklahomě začíná právě ve městě Miami, OK. Jedná se o malé, roztomilé americké městečko. Jako v mnoha jiných malých amerických městech je tu velký klid. Jako po výbuchu atomové pumy. Nikdo nikde. Na ulicích nepotkáte ani živáčka. Jenom opuštěná auta... V Miami, OK stojí za návštěvu Coleman Theatre. Toto divadlo bylo vybudováno v roce 1929. Budova je pojata ve španělsko-misionářském stylu a pojme 1 600 lidí.

Pokud jste závislý na "hambáčích" tak se musíte zastavit ve městě Vinita, OK. Proč? Protože je tu největší McDonald ve státech. Rozkládá se na 30 000 čtverečních stopách, Větší McDonald najdete už jen v Číně. Kde? V Beijingu. Já nejsem ten případ a tak jsem se zastavil jinde.

Moje zastávka byla ve městě Afton, OK. Mám slabost pro starý blondýnky... tedy chtěl jsem říci benzínky! Nachází se zhruba ve středu města na hlavní třídě. Co taky v Americe ne?! Benzínová pumpa je spojená s muzeem značky Packard. Stojí fakt za to. Jestli něco Amíci uměj tak je to vážit si své historie. Asi proto, že je tak mladá...

Umíte udělat "bílou" velrybu? Já taky ne... Po cestě je ovšem modrá velryba neboli Blue Whale ve městě Cartoosa, OK. Původně to byl dárek k výročí svatby. Blue Whale byla postavena počátkem 70-tých let. Ačkoliv je tu fakt čisto a na první pohled je atrakce pečlivě udržovaná tak se zde neplatí žádné vstupné. Jsou zde i čisté toalety...

Dalším městem na Mother Road - Route 66 je Tulsa, OK. V Tulse je toho hodně co vidět, například Muzeum Route 66, které obsahuje motocykl Harley Davidson Michaela Wallise. Kdo to je? Spisovate, který byl třikrát nominován na Pulitzerovu cenu. Mezi jeho díla patří kniha "Route 66: The Mother Road" nebo "Billy the Kid: The Endless Ride". Michael také namluvil postavu Šerifa ve slavném kresleném filmu Cars. Večer jsem se rozhodl, jako obyčejně, vyjet na večeři do města. Dojel jsem do obchodní čtrti s mrakodrapama a tam nikdo... velkoměsto a prázdný ulice. Docela strašidelný... Našel jsem italskou restauraci. Dorazil jsem pár minut po deváté a vstoupil do hospody. Nikdo tam nebyl. Akorát personál. Posadil jsem se a objednal si pivo a jídlo. Servírka na mě normálně: "Můžete mi prosím ukázat ID?". Tím myslela řidičák nebo pas. To mě docela překvapilo. Nevypadám zrovna na 16... nicméně jsem musel ukázat, protože jinak bych nedostal to zasraný pivo! Jídlo i obsluha byla vynikající, ale musel jsem odejít před desátou, jelikož ve státech je zákon kde se specifikuje, že restaurace musí zavřít nejdéle v deset. Vydal jsem se do baru, který může být otevřen až do druhé ráno. Ne, že by tu bylo narváno, ale pár lidí tu bylo. Dokonce měli živý koncert... Ráno jsme posnídali v restauraci Ollies Station Restaurant, Tulsa, OK. je zařízená jako nádražácká restaurace se spoustou vláčků po stěnách. Jídlo bylo ucházející... obsluha trochu vázla.

Mother Road - Route 66 pokračuje přes město Arcadia, OK. Zde je jedna z nejzajímavějších atrakcí na Mother Road - Route 66. Mluvíme o The Round Barn. Kruhové stavbě s vydutou střechou. První patro slouží jako Gift Shop a druhé je kruhový taneční sál. Celou stavbou mě prováděl Sam. Zřejmě majitel, nicméně byl hrozně příjemný. Nezapomeňte se tu zastavit.

Po kruhovém tanečním parketu jsme se roztočili jak Tasmánský čert a zastavili až v Oklahoma City, OK. Navštívili jsme zde budovu parlamentu, senátu a nejvyššího soudu. Dostali jsme průvodkyni, typickou Američanku pyšnou na svou zemi a vše co představuje, vyprávějící o historii a vzniku státu Oklahoma, 46. státu Spojených států. Prošli jsme se galerií umění s díly, které stvořili žijící umělci... Umění se mi fakt líbilo. Jinak tu není nic moc k vidění. Jenom samí "škrobení" panáci... Lépe by bylo navštívit například Western Trail Trading Post z roku 1931, Ann's Chicken Fry House z roku 1971, Lake Overholser Bridge z roku 1924 nebo DeLux Inn Motel, ve kterém se natáčela jedna ze scén filmu Rain Man v roce 1988. Pro potřeby filmu Rain Man byl ovšem motel přejmenován na Amarillo Finest, pokoj č. 117...

Příští zastávka Clydesdales, OK. Proč? Protože tu mají asi největší koně na světě... fakt obrovský. Amíci potřebovali koňské plemeno, které by bylo schopno táhnout obrovský náklad na obrovským dostavníku. Tak vyšlechtili plemeno koní převyšující ostatní minimálně o třetinu. Jel jsem na jednom z nich a jsou fakt velký. V Americe skutečně platí "co je velký to je dobrý". Výhled jak z rozhledny...

A když už jsme navštívili ranch koňský, navštívíme ranch s bizony. Buffalo Ranch se nachází kousek od Oklahoma City, OK. Rančer Jack tu chová bizony na maso a říkal, že jich za rok prodá asi 18. Vyvezl nás na takové "safari" s bizonama. Vůdčí bizoní samec se jmenoval Charlie. Nechtěl bych ho potkat na prérii bez pořádný pušky. Na to jak je obrovský tak je fakt rychlej. Následovalo vystoupení indiánů a na programu byly jejich kmenové tance. Bohužel to byla spíše parodie na tradiční indiány a na tanec taky. Byl to takový zparchantělý rap a aktéři skutečně nic nepředvedli. Je tu zvykem zaplatit za představení kolem 15 US$. Mě se nelíbilo představení ani na jeden, tedy nedal jsem jim nic. Je mi líto, ale nestačí se pouze navléci do pestrých kostýmů a chlubit se příslušností k jakémusi indiánskému kmeni...

Pokračujeme po Mother Road - Route 66 přes El Reno, Geary, Clinton, Elk City, Sayre až do města Erick, OK. V tomto malém městě na Mother Road - Route 66 vás čeká Harley a Annabelle Russellovi, neboli Rednecks se svým pokřikem "YEE HAW". To jsou oni! Ty hippies v červeno-bílých pruhovaných lacláčích. Jsou tak družní a srdeční, že jim tu hranou upřímnost i věříte... Pozvou vás k sobě domů, nabídnou něco k pití. Alko i nealko a můžete si tu dát i "čvaňháka"! Opět platí, že pokud se vám představení nelíbí, neplatíte. Mně se líbili moc, tak jsem jim tam nechal 20 US$. Jsou to muzikanti a zazpívali i "Get your Kiks on Route 66" od Bobbyho Troupa. V jejich vetešnictví se cítíte jako doma a je tu příjemný chládek a pořád je na co čumět.