Úvodní strana›Zajímavá místa Ameriky ›CA - Sequoia N. P.

Silnicí generálů přímo do Sequoia N.P.

Těžko se vám budou hledat slova, když stanete "tváří v tvář" majestátným obrům, Sekvojovcům obrovským. Obdobně jako budete zírat s otevřenou držkou do díry v Grand Canyonu, lámat si krk v Monument Valley nebo lemtat každou kapku vody v Death Valley, tak budete s úžasem hledět na "dřevěné obry" v národním parku Seqouia & Kings Canyon National Park. Pohled do korun stromů asi zažívají pouze ptáci a to již zhruba 3 000 let. Vy zažijete pocity úcty k přírodě již pouhou jízdou k těmto velikánům. To vše se vám nabízí po 230 mílích cesty z města andělů, Los Angeles, CA.

Něco málo dat o Sequoia N.P.:

založen v roce 1890
rozloha parku je 1 635 km2
nejvyšší bod parku se nachází ve výšce 4 417 m n. m. - Mount Whitney

Něco málo dat o Sekvojovci obrovském:

dosahovaný věk se pohybuje okolo 2 000 až 3 000 let
dosahuje výšky kolem 100 m
staré Sekvojovce mají dutý a vyhnilý střed kmene skýtající možné útočiště pro lidi či zvířata
je zástupcem nejmohutnějšího živého organismu na světě
- General Sherman (83 m výšky / obvod kmene 24 m / 2 145 tun váhy / 1 400 m3 dřeva)

Cesta po Mother Road - Route 66 končí na molu v Santa Monica Pier, CA, a vy přemýšlíte co s "načatým koncem"? Také jsem to řešil a vyřešil tím, že jsem se jel podívat na Sekvojovce obrovské do Sequoia National Park, CA. Abych řekl pravdu, plánoval jsem to už od začátku mé pouti po Mother Road - Route 66...

Nejjednodušší cesta z Los Angeles, CA, je po dálnici číslo 5 směrem na Fresno, CA. Po nějakých 40 mílích sjedete na silnici číslo 99 směrem na Bakersfield, CA. Následně pokračujte po 99 do města zvaného Visalia, CA. Odtud pokračujte po silnici číslo 198, která vás dovede až ke vstupní bráně Sequoia N.P..

Celou cestu se bude mít čím kochat. Za L.A. přejedete hory, abyste se ocitli na dlouhé rovince, kde na horizontu vidíte zase jenom zasněžené hory. A přesně to vás bude čekat! Ježdění na sněhu s těžkou potvorou pod prdelí! Ale nepředbíhejme. Než ovšem ty hory "přeletíte", udělejte si pětiminutovou přestávku u Pyramid Lake, CA. Je tam krásně průzračná voda a výhled na celé jezero. Prozatím je sluníčko a relativní teplo, nicméně slunnou Californii jsem si představoval trochu tepleji. Cesta po dálnicích končí sjezdem na silnici číslo 198 směrem na Visalii, kde začíná jízda vinicemi a ovocnými sady. Znáte ta californská vína co se tu prodávají? Tak hrozny, ze kterých se tato vína vyrábějí, se pěstují právě v těchto oblastech. Musím říci, že pohled na rozlehlé vinice nebo ovocné sady s uprostřed posazeným rančem mi připomíná ty prvoplánový romantický sračky od Rosamundy Pilcherové. Ve skutečnosti je to fakt paráda...

Cesta ubíhá velmi svižně, protože je plná zatáček s nádhernými výhledy na další jezero, Lake Kaweah. Jezero v minulosti často vysychalo, ale když jsem tu byl já, bylo plný průzračný vody. Hlavním přítokem, který zásobuje jezero vodou je Kaweah River. Řeka pramení v horách Siera Nevady a teče i přes Sequoia N.P.. Já jsme to zjistil, když jsem přejížděl Pumpkin Hollow Bridge z roku 1922, který se nachází asi 3 míle před vstupní branou do parku. Vstupného se nemusíte opět obávat, je na docela přívětivé výši 20 US$ za týden. Opět zde není možné pořídit jednodenní vstupenku, resp. je, ale je stejně drahá jako týdenní... Celoroční vstupné pořídíte za 80 "babek". To je fakt super cena, protože si dovedu představit, že je tu stále co objevovat.

Nicméně stojím před bránou a čučím nahoru, říkaje si: "Ty vole já zas budu jezdit ve sračkách! Zase ten zkurvenej sníh a déšť!". Taky jo... už u brány se mi dostává upozornění, že jsou některá místa uzavřená, například Crystal Cave, protože je tam hodně sněhu. Mrmlám si něco pod vousy o přecitlivělých amíkách a vyrážím. Počáteční výška je v 518 metrech nad mořem. Postupem času, za občasného "chcaní" a mlhy se dostávám na úroveň sněhu. Tady končí sranda! Šinu si to nahoru, dělám občasné zastávky a kochám se výhledem na "velký dřeváky" a najednou vjedu do mlhy hustý tak, že by se dala krájet! Spustí se kroupy se sněhem a během, fakt nekecám, 3 až 5 minut bylo na silnici 5 cm ledu. Těžký americký káry se nemohly hnout a hrabaly v kopci a já tam šaškoval na mašině! Zkusil jsem zastavit, ale, kurva, vzal jsem za brzdu a zastavil! Normálně jsem se ve svahu smýkal dolů! Tak jsem to zase rozjel, protože bych tu mrchu těžkou neudržel ve stabilní poloze a na ledu bych neměl šanci ji ani sám zvednout! Naštěstí jsem byl kousek od vrcholu, kde je Giant Forest Museum. Cedule ukazovala 580 stop. Nemaje jinou možnost, udělal jsem z nouze ctnost a vyjel na vrchol za údivu amíků, klepajících si na čelo. Museli si myslet něco o dementu z východu...

Jsem zde! Vidím hodně sekvojovců a jeden, ten největší, je právě před museem. Pokládám ho za Generála Shermana a jsem spokojenej! Je tu zase pod nulou, led a já jsem šťastný! Ten pocit mi vydržel do chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že strom, který jsem pokládal za Generala Shermana není on, ale jiný podobně starý a velký strom. To se, ale dozvídám až nad podrobnou mapou parku v motelovém pokoji v Bakersfieldu, CA. No nic! Vracet se už nemám kdy a i kdyby, nešlo jet výše. Už takhle jsem byl ve 2 300 metrech nad mořem s cestou plnou ledu! Cesta od brány k museu je asi 25 mil daleká a furt do kopce! Teď mě čeká cesta zpět, jelikož ,pro nepřízeň počasí, nemohu jet dál. Dolů to byl hukot! S vědomím hrozícího nebezpečí, který potvrdí každý, kdo jel někdy na mašině na ledu bez pneumatik používajících plochodrážními jezdci! Po cestě potkávám pár "dravých šelem" a dělám samozřejmě zastávky.

Opět míjím vstupní bránu, ve který už nikdo není a protože mám hlad, zastavuji na jídlo v místní restauraci. Je tu jediná široko daleko jménem Gateway Restaurant and Lodge. Vlezu dovnitř! Skoro prázdná hospoda a číšnice se mě ptá: "Dobrý den, jak se máte? Máte rezervaci?". Pousměji se na ní a říkám: "Dobrý den madam, bohužel rezervaci nemám, ale mám hlad a jsem docela vymrzlý po celodenním šaškování na mašině v mrazu!". Číšnice evidentně neví jak zareagovat, tak ji to ulehčuji: "Není problém. Sednu si klidně k baru...". Vyhráno! Sednu si na barovou stoličku a objednávám horký čaj, lososa a brambory. Bavím se s místníma "balíkama", takový ty zdvořilostní fráze, jako odkud jsem, co tu dělám a tak. Konečně přišla řeč na Mother Road - Route 66 a všichni "WOW", když zjistili, že jsem projel 12 států a začínal v Chicagu, IL. Vyklubali se z nich příjemní společníci, ale já musím pokračovat dál. Najít nějaký "zavšivený" motel! Loučím se a zase ty jejich posraný fráze: "Jeď opatrně" apod.

Dneska mě ještě čeká 100 mil zpátky do Bakersfieldu, kde chci "hlavu složit". Dorážím asi v 10 večer. Nebylo to poprvé, co jsem jel v Americe v noci. Teda řeknu Vám, oproti Evropě je v Americe kurevská tma a to i ve městech! Kromě Las Vegas, NV. Cestou jsem rozmrznul a dávám si sprchu v motelu La Quinta Inns & Suites. Na tento typ motelu jsem si zvykl a je o notný kus lepší než Motel 6 nebo Super 8. Taky dražší! Za tu noc jsem dal 80 "babek" se snídaní. V Milwaukee, WI, jsem byl taky v La Quinta Inn, ale tam stála noc 60 US$ a taky se snídaní...

Ráno vstávám a vyrážím opět směrem do Los Angeles, CA. Tentokrát s jediným cílem. Vrátit motorku do pobočky Eagle Rideru poblíž mezinárodního letiště.

To byl také můj poslední den v Americe! A byl, stejně jako všechny ostatní, kurva skvělej!!!